Ano – na vyřešení udírny mám tak +- půl roku teď přes léto, kdy se budu věnovat spíše grilování než uzení. Nicméně zkušenosti s Bradleym mne vedou k ujasnění priorit které bych si chtěl s udírnou splnit.
1. Udit budu tak 4 – 5 krát do roka, což vede k tomu, že udírna musí být lehce přenosná a skladovatelná např v garáži (to Bradley splňoval a viděl jsem to jako jeho výhodu). Takže tímto padá udírna zděná. Taky z prostorových důvodů. Přestože mám zahradu, nechci aby kvůli pár akcím do roka tam strašila a zavazela nějaká stavba.
2. Takže zbývají možnosti dvě – buď plechová, nebo dřevěná. Dřevěnou udírnu bych byl schopen si zbastlit sám, plechy nenaohýbám, takže tu bednu bych si musel nějakou koupit. Vhodná možnost mi připadá plechovka „Impuls“ za rozumnou cenu. Možná ani ne moc dražší než samovýroba dřevěnky.
3. Udírnu bych určitě chtěl isolovanou protože udit budu v každém případě venku (v zastřešeném altánku), ale povětšinou v zimě. Dřevěná jakési podmínky isolace asi splňuje už z principu, plechová musí být isolovaná už „z výroby“. Takže definitivně – pokud plech, tak profesionální výroba.
4. Kapacita na cca 10 kg „díla“ na jedno uzení (jako má Bradley) mi vyhovuje. Zabijačku zpracovávat nikdy nebudu a 10 kg uzeného, nebo klobás ne na naši spotřebu (včetně rozdávání příbuzným a kamarádům) až až. Taky nemám větší skladovací kapacitu na nakládaní do láku. V nejhorším můžu vždycky přidělat. Z toho vychází rozměry +- stejné jako Bradley – a nahrává to té výše zmiňované přenositelnosti a skladovatelnosti.
5. Určitě chci mít oddělené vytápění udírny a vykuřování jako to měl Bradley. Má to obrovské výhody v ovladatelnosti, regulovatelnosti a „blbuvzdornosti“.
6. Nechci topit dřevem (vykuřovat samozřejmě jo). To proto, že nemám spolehlivý zdroj vhodného dřeva, nemám ho ani kde sušit, skladovat, nechci odkorňovat a bla bla bla. Dřevěné štěpky se dají pořídit relativně levně ve vysoké kvalitě a velkém výběru druhů. Takže mi vychází topit elektrikou, případně plynem. Ale nejspíše elektrikou.
7. Vykuřování generátorem kouře nezávislým na topení. To má výhodu toho, že můžu eventuelně udit i studeným kouřem. Vlastní výroba generátoru kouře je opět zámečnická práce, což není můj šálek kávy, takže výsledek by byl nejistý. Přichází v úvahu taky použít generátor z Bradleyho který mi funkční zbyl, ale to mne potom nezbavuje závislosti na poměrně drahých (i když kvalitních) briketkách. Ale protože bych jich přece jenom v některých případech chtěl použít, uvažoval bych udělat udírnu jako jakýsi „hybrid“ kde by se dal strčit jak generátor Bradley, tak i nějaký jiný. Na trhu jsou momentálně k dostání dva typy které pracují s dřevěnou štěpkou. Je to polský „Dymbox“ a rovněž polský „Borniak“. Tuzemský „ToJo“ je kopie Dymboxu která mi ovšem připadá trochu „humpolácká“, navíc za stejnou nebo vyšší cenu. Řešení od tuzemské firmy Impuls kdy se piliny (štěpka) sypou na misku nad topnou spirálou nespňuje moje požadavky na kouření nezávislé na vytápění, navíc se mi zdá, že do pilin bude kapat tuk který se tam bude přepalovat. Taky takto vyvíjený kouř bude generovat i spoustu dehtu a kyseliny octové, což obojí není moc vhodné. Řešilo by to časté vysypávání a výměna misky s pilinami, ale toto už je příliš velký kompromis. Generátor „Dymbox“ to umožňuje elegantně řešit vhodnou konstrukcí udírny (sklon „dýmicí“ trubky, odkap kondenzátu a dehtu do přistavené misky, eventuelně odvod mimo udírnu) a generátory jak „Bradley“ tak „Borniak“ to mají vyřešeno (shazování briketek nebo štěpky do misky s vodou a následně automatický přísun nového materiálu).
8. Jako velmi šikovné považuju na Bradleym řešení deflegmátoru dýmu který umožňuje taky odvod kapajícího tuku mimo „topnou zonu“ do přistavené misky. Tento deflegmátor z Bradleyho buď využiju, nebo podle tohoto vzoru nechám vyrobit podobný. Jedná se vlastně jen o šikovně tvarovaný plech.
Takže – tyto úkoly přede mnou stojí, přes léto vystačím se zásobami vyrobenými ještě pře tím, než Bradley odešel do věčných lovišť.