Grilování a Barbecue pro všechny/D+BS

Kdysi dávno, když Mrtvé moře bylo ještě nemocné, jezdili jsme s kamarády na čundr, a jedli, samozřejmě hlavně konzervy. Teprve časem jsem se povýšil na osadního kuchaře a věnoval se vaření s celým úsilím, ovšem musel jsem se to nejdřív naučit. Můj stěžejní repertoár byl guláš, vařený podle mých dnešních znalostí poněkud špatně, ale nám to tenkrát nesmírně chutnalo.
Vzpomínám se slzou v oku na jízdu motorákem kdesi na severu Čech, jeli jsme ve vlečňáku, byla zima a uprostřed vozu stála kamna. Dobře, máme oheň, je skoro poledne, je tu teplo, takže je čas guláše. Jak řekli tak udělali a k nesmírnému pobavení spolucestujících jsem na těch kamnech spáchal guláš. Samozřejmě, jako parta trampů a recesistů, nabídli jsme ochutnat všem spolucestujícím, hlavně aby byla sranda. No, byla a je na co vzpomínat.
Tenkrát stála konzerva leča s klobásou 5.40, konzerva golubců (zelný list) dokonce jen 4.50, teda pokud se dobře pamatuju, ono už je to let.... Prodávaly se tenkrát tři maďarské konzervy, přímo luxusní, byly totiž drahé. Bákony, Kolozsvár, a jméno té třetí jsem zapomněl. Bákony jsem se mnohem později naučil, jsou to libové vepřové kotletky, bez kosti, ve smetanové omáčce a s houbami. Kolozsvár jsem se neučil ihned, moc nám chutnal a na ohni uvařený byl cenově mnohem příznivější. Vařívali jsme to s malou obměnou. Místo rýže jsme používali brambory a protože jsme sebou troubu nenosili , vše jsme vařili v kotlíku na ohni. Pak už to ovšem nebylo vrstvené Kolozsvárské zelí, ale směs v kotlíku. Ale stejně nám to chutnalo.
Tak, a tady vám teda předkládám ten, aspoň podle mě nejlepší recept na Kolozsvárské zelí. Receptů je moc, liší se v drobnostech, podle toho jak si chcete usnadnit život. Podle mého soudu je nejlépe znát ten nejlepší a pak můžeme hledat různé zkratky a usnadnění, že.
Potřebujeme: Na perkelt:
200 g plecka
2 lžíce husího sádla
1 středně velkou cibuli
1 lžíci mleté sladké papriky
2 lžičky rajského protlaku
1 rajče
pasta z červené papriky
2 stroužky česneku
sůl
Dále pak:
100 g anglické slaniny
1 kg kyselého zelí
100 g rýže
paprikovou klobásu
3 krkovice nebo kotlety
1 zakysanou smetanu
1/4 l sladké smetany
sůl

Nejdříve si připravíme perkelt. Na sádle zpěníme drobně nakrájenou cibuli, přidáme papriku, česnek a maso nakrájené na malé kousky. Přidáme rajský protlak, nakrájené rajče, podlijeme vodou a podusíme doměkka.
Rýží uvaříme jako obvykle, na jeden díl rýže dva díly vody.
Naložené zelí udusíme se slaninou do poloměkka.
Na dno zapékací misky dáme vrstvu rýže, na to vrstvu zelí, vrstvu perkeltu, nakrájenou klobásu. Na to ty tři kotlety nebo řízky z krkovice. Pak zbytek zelí a navrch zbytek rýže.
Pečeme přikryté asi 25 minut v troubě na zhruba 200 stupňů, poté vyjmeme, vše zalijeme směsí obou smetan a ještě asi 20 minut dopékáme.
Tak, to je ten nejsložitější způsob. Na čundru jsme samozřejmě vynechávali ten perkelt, místo něj a těch kotlet tam přišlo jen na kostky nakrájené vepřové. Ovšem v dobách, kdy jsem si ráno na ohýnku vařili severskou snídani, to byla konzerva hrášku s vejci, vše smícháno, to byl luxus.

Drobku, zase jsi žínyjas!!
Na ty maďarský konzervy vzpomínám stále, a je velká škoda, že se už neprodávají, protože to byla opravdu lahůdka. Byly to:
Szertés Borda Bákonyi Morda, bákoňská vepřová pečínka v paprikovém pörköltu s žampióny a lahůdkovým špekem,
Kolsvári Töltöt Káposzta, kde nebyla paprika, ale vepřové maso v zelných listech s rýží,
Húsgombócok Tejfölös Kaprosmartásban, což byly koule z mletého vepřového ve smetanové koprové omáčce.

Ježiš to bylo žrádlo!

já zas se slzou v oku vzpomínám na jakousi čínskou konzervu vepřového s bambusovými výhonky. Naše vesnická prodejna Jednoty jich dostala přídělem hodně, ale jak povídala krámská, skoupili jsme je postupně všechny jen my

Dívky a chlapci, v Maďarsku bývám, v rámci možností, dost často. Taky mi zasvítila očička, když jsem viděl po letech známé konzervy. Příkladně takové ty malé lančmíty GLOBUS atp. nebo zas z jinýho soudku, švestky. vypeckované, krojené přes bříško. TO SE NEDÁ ŽRÁT! Globalisace.
Tak jak se říkalo, že reálný sociálismus je všude stejný tak reálná globalisace zasáhla maďarský konzervárenský průmysl. Pokud je maďarský! U nás jsem nedávno koupl okurky SELIKO a kuk, vono to bylo Made in Vietnam.

Maňano, jsi ďábel nebo genius? Ta paměť!
Na tuhle se pamatuju, to jsem pojmenoval krátce Bakony:
Szertés Borda Bákonyi Morda, bákoňská vepřová pečínka v paprikovém pörköltu s žampióny a lahůdkovým špekem,
Tohle jsem poplet, zamíchalo se mi to Kolsvári. Ale dobrý to bylo, to zas jo. A moc.
Kolsvári Töltöt Káposzta, kde nebyla paprika, ale vepřové maso v zelných listech s rýží,
A tuhle si nepamatuju, nechutnala nám totiž, vymýtili jsme ji z jídelníčku a já z paměti:
Húsgombócok Tejfölös Kaprosmartásban, což byly koule z mletého vepřového ve smetanové koprové omáčce.
Když už jsme tak u vzpomínání, pamatujete na čínskou vepřovou konzervu? Zmizela, pak se objevilo selské vepřové. Jednou jsem to koupil a bylo tam maso i s kůží a štětinama.
a gmp, nevím, zda jsem jedl v Evropě hnusnější než Vietnamské okurky, ale soutěžily o první místo s Bulharskýma.
Tady v Americe je to hrůza, okurky buď sladké nebo kyselé, ale hrozně. Člověk musí hledat. Našli jsme, kupujem je v Bosenském obchodě, dovoz odtamtud. Jsou jedlé.