od j3david » 02 srp 2012, 08:43
Tak jo – pustím se do jakési „recenze“. Předesílám ovšem, že jsem se stal majitelem mého prvního grilu, takže nemám srovnání s jinými. Popíšu tedy mé očekávání, jak byly nebo nebyly naplněny, ale nedokážu srovnávat zda by byly v případě jiného grilu naplněny lépe nebo hůře. Na svých cestách jsem především v Americe (teď mám na mysli kontinent, nejen USA) vždy obdivoval ty jejich plynové grilovací stroje, nablýskané nerezové, nebo žárově černěné „kuchyně“ v cenách třetinových oproti tomu co se nabízí v Evropě ... a za menší a méně vychytané grily. Říkal jsem si ze jednou až budu velký si takový gril koupím a třeba si jej i nechám poslat z té Ameriky.
Mezitím ovšem čas plynul, ceny i u nás se trochu umoudřily, já jsem už dosáhl dostatečné velikosti a když jsem objevil v nabídce jednoho e-shopu gril Grandhall Argon řekl jsem si že to by mohlo být ono. Měl jsem následující požadavky:
• Dostatečně velká grilovací plocha
• Určitě ne lávové kameny nebo nějaké keramické pelety kvůli hygieně.
• Boční hořák/vařič
• Kolečka k pojezdu – předpoklad přemisťování na zahradě
• Rožeň s pohonem
• Snadné čištění
• Možnost dokoupení dalších vychytávek, náhradní díly, servis
Protože rozdíl mezi velikostními variantami s označením 223 a 227 byl cenově minimální, technicky má 227 větší grilovací plochu a jeden hořák navíc, zvolil jsem 227 v ceně okolo 16.000,-. K tomu jsem si hned objednal rožeň s motorkem za cca 1.600,- Kč. A nepromokavou plachtu na přikrytí. Jo - soupravu pro připojení na plynovou bombu (regulátor s maticí s levým závitem a hadicí) bylo nutno objednat zvlášť ... teď si nevzpomenu kolik to stálo, ale byla to nějaká stokoruna.
Zásilka mi přišla kurýrní službou na paletě v rozebraném stavu. Složit to nebyl velký problém, návod na poskládání byl obrázkový, srozumitelný. I kdybych neměl doma žádné nářadí, všechny potřebné klíče, imbusy apod byly přiloženy. Nechybělo nic. Poskládání mi trvalo něco kolem hodiny, nespěchal jsem. Po zkompletování mi ovšem zbyla paleta nestandardní velikosti a spousta kartonů, krabic a polystyrenových výplní. Takže z palety a krabic jsem na zahradě udělal vatru, polystyrény šly do tříděného odpadu mezi plasty.
Nepříjemným překvapením bylo, že gril nemá „záda“. Prostě i když zepředu jsou ve spodní části elegantní dvířka na magnetky, zadní stěnu to nemá. Asi se předpokládá že stojí někde u stěny. Umístění někde uprostřed zahrady tedy nabízí pohled do úložného prostoru zezadu. Nehledě na to že věci odtamtud vypadávají. Ale prý jsou takto řešeny všechny grily ... no nevím. Když už mám zepředu dvířka, tak by nškodilo ten prostor vyřešit tak aby to skutečně byl prostor skladovací.
Vlevo od grilovací plochy je pracovní plošinka z černěného nerezového plechu, vpravo je pod poklopem boční vařič. Další věc která mi chybí jsou nějaké ty háčky a pověšátka na nářadí jak jsem viděl v materiálech jiných grilů. Takže jsem si uložil domácí úkoly:
1. Dodělat si odnímatelnou zadní stěnu úložného prostoru. Odnímatelná musí být protože tudy se provádí výměna plynové bomby, vyjímání a čištění „dna“ grilu a čištění odkapávače tuku.
2. Dodělat si háčky na pověšení nářadí.
Plynová bomba se vkládá do stroje zezadu, skutečně se tam vejde desetikilová, je na ni tam šikovný držák a přitahuje se popruhem takže ani při nějakém tom přesouvání grilu po zahradě nevypadne, nekvedlá se a nedrncá. Zabírá polovinu spodního prostoru. Ale to že bomba je uvnitř považuju za klad. Kolečka to má velké, pevné, s brzdami.
Dno grilovacího prostoru je tvořeno prolisovaným plechem se spádem do otvoru pod kterým je zavěšena mistička pro zachycování tuku. Obojí je přístupné ze zadní strany, vyjímatelné bez problémů.
Samotný grilovací prostor je vybaven z poloviny smaltovaným roštem (tvořeným dvěma vyjímatelnými díly) a druhá lopovina je tvořena litinovou deskou/plotnou. Ta je oboustranná, z jedné strany je hladká, na druhé straně má drážky jako steaková pánev. Deska je šikovně tvarovaná, vyspádovaná tak, že tuk z ní odkapává otvorem který zajišťuje že nekape na hořák, ale protéká mezi hořáky na výše zmiňované dno a po něm do odkapávače. Moc šikovné. Dá se to samozřejmě všelijak kombinovat, například tak že deska se posune doprostřed a rošty se dají jeden vlevo a jeden vpravo. Myslím že to je docela dobře využitelné na nepřímé grilování.
V základní sestavě tedy polovina plochy jsou rošty, polovina je litinová plotna. Hořáky pod tím vším jsou kolmo dopředu, trubkové s hřebenovým plamenem. Tři hořáky jsou kryty „flame tamery“ dva hořáky tyto kryty nemají, nad nimi se předpokládá poloha té litinové desky. Kryty hořáků jsou umístěny volně, takže při přeskládání roštů a plotny je možné přeskládat i kryty. Nicméně přestože mne existence plotny potěšila, rozhodl jsem se ještě pro variantu že bych chtěl grilovat na roštech po celé ploše doobjednat dva díly roštu a dva další kryty na hořák.
Víko je smaltované, s teploměrem, neprůhledné. Držadlo i při maximálně rozpáleném grilu není tak žhavé že vy hrozilo popálení. Teplé, horké jo – ale i holou rukou jde víko zvednout. Pod víkem v zadní části je ještě po celé šířce grilu odkládací/přihřívací rošt. Ten je volně položen na bočních úchytech, je snadno vyjímatelný. Je nutné jej vyjmout při použití rožně s objemnějším kusem.
Gril neobsahuje zabudovaný kouřový box, flavorizer a podobné hračky, ale to se dá dokoupit. Doporučuju kouřový box který lze umístit na hořáky a tudíž nezavazí na grilovací ploše. Kouřový box naplněný dřevěnými lupínky předem namočenými např. ve víně posová samotné grilování o level výše.
Tak to by bylo asi tak vše pokud jde o technické řešení. Teď samotné grilování. Zapalování hořáků se provádí jiskrou tlačítkem mezi ovládáním prvního a druhého hořáku. A právě jenom první a druhý hořák lze zapálit jiskrou, takže je nutné začít u nich, další hořáky potom už chytají od hořících pouhým otočením ovládacího kolečka. Jiskra zároveň jde i na přídavný boční vařič. Mám gril krátce, ale chytá to zatím spolehlivě. Do grilování na tomto grilu jsem zamilovaný. Za tu krátkou dobu co jej mám jsem vyzkoušel s velkým úspěchem ugrilovat různá masa, ryby, zeleninu, pomalé grilování, steaky, „uzení“ žeber (pomocí kouřového boxu) ... no a můžu se pochlubit že se mi prozatím nic nepodařilo pokazit. Vím že tento úspěch nemůže být způsoben rukama, takže jednoznačně je to grilem. Teď v létě vlastně už ani jinak o víkendech nevaříme než venku na grilu. Dá se díky bočnímu vařiči připravit prakticky celý oběd včetně polévky a kafe po obědě. Pro pivo se ovšem musí seběhnout dolů na sedmý schod do sklepa.
Nicméně ještě o jedné nepříjemné věci se zmíním - čištění. Asi to bude u všech plynových grilů podobné. Po několika grilováních kdy jsem samozřejmě kartáčem vždycky očistil rošt a případně i litinovou plotnu vznikla na dně grilu vrstva odkapaného tuku spolu se zkarbonizovanými kousky ... takový skoro „asfalt“. To asi není nic výjimečného u plyňáků. U prilů na dřevěné uhlí toto asi nehrozí protože toto vše shoří. Nějakou dobu jsem si říkal – nic se neděje, ono to stéká do odkapávače ... a tento jsem občas vyprázdnil a dosucha vytřel. Nicméně tato „asfaltová“ vrstvička na dně a na takových bočních pleších pod hořáky pořád nějaká zůstávala. Byl jsem v klidu. Víkend skončil, gril jsem uložil k spánku do dalšího pátku, přikryl černým obalem. Přes týden udeřily vedra, do černého neprodyšného nepromokavého obalu pražilo slunce. V pátek když jsem obal sundal mne mohl porazit smrad ze žluklého tuku! Takže hned zapálit na plné pecky, nechat vyhořet a zkarbonizovat co se dá. Smrad zmizel během desti minut, což o to, ale tuto zkušenost už nechci opakovat. Po tomto „vypálení“ jsem nechal gril zchladnout a pustil se do čištění. Rošty a plotna nejsou problém, kryty na hořáky taky ne, vše řešil ocelový kartáč promptně a bez problémů. Dno grilu a odkapávač se dají vytáhnout zezadu, tyto bylo nutno vytřít papírem od mazlavého „asfaltu“, nakonec jsem to ještě vystříkal chemickým čističem (pěnou ve spreji) a bylo hotovo. Trošku problém je ale vyčistit takové šikmé boční plechy pod hořáky. Ty i při odebrání krytů hořáků nejsou moc dobře přístupné a jednou vytáhnout jako například dno. Přitom na nich je směs zkarbonizovaných kousků (více) a mazlavého asfaltu (méně). Protože je toho karbonu více, je ta vrstva málo „pohyblivá“, ale ještě je pořád dost mazlavá aby se dala snadno odřít kartáčem. Tady jsem si musel pomoct dlouhým ocelovým kartáčem po předchozím vystříkání čisticí pěnou. Tady je to trochu pracnější. Ale jde to. Nicméně pro mne pro příště ... čistit hned jakmile skončím grilování a nepředpokládám že budu pokračovat příští den. Nechat to do příštího víkendu je vražedné zvláště v letním období.
Wiking
