Pořád na něj myslím, příští sraz bude na počest jeho památce. Bude tam s námi a my s ním, už jsem o tom mluvil s Milošem.

Tuhle dobrotu jsem udělal na rozlučkové party před naším stěhováním z Americka zpátky po létech do Česka. To bylo v dubnu 2013.
Měli jsme 42 hostů, už ani nevím z kolika kilo masa, ale co vím, že si mohli ukousat ruce. Češi i Američani.

To mně právě děsí, ale jak jsem ho tam mohl nahnat? Vždyť já se ani nepokusil.

Tady je kopie mého posledního "rozhovoru" s ním, Uvozovky proto, že jsme si psali na skypu. 13:33 Mánek: jasně, mně je stejně blbě jak psovi... Já: Proč??? Mánek: bolí mě už týden břicho, střídavě hodně, střídavě je to lepší... Mánek: dnes je den a) Já: Sněd jsi něco ošklivýho? Mánek: práv...

Měl jsem ho opravdu rád, nádherný Člověk. Vlastně celou rodinu. Kdo ví, zda se s nimi ještě kdy setkáme.
Je mi to moc líto, spi v pokoji Mánku.